část 4.
krásný výstavní secesní obchod
Tin Tin letí do vesmíru
Kim Kardashian - profesionální celebrita z USA - a my jako paparazzi
V nákupní nejdražší ulici - Avenue Montaigne
Áďa před Diorem
Chanel & Adéla
Znak Chanelu i v křoví:)
Kašpárkovo divadlo na Champs Elysées - dnes se nehraje, až o víkendu
Už jsme na Place de la Concorde = největší náměstí v Paříži. Bylo vybudováno v letech 1754 až 1763. Byla tu umístěna gilotina na níž bylo popraveno na 1300 lidí včetně krále Ludvíka XVI. a později i královna Marie Antoinetta.
Obelisk z Luxoru
Fontána Svornosti
Vlevo Eiffelka, vpravo obelisk
stavitel Le Notre - hlavní
zahradní architekt působící u krále Ludvíka XIV.
zahrada Tuileries
odpočíváme v Tuileries
citrony?
už je zase po sluníčku - stále v Tuileries
jdeme na čaj do zahradní kavárny v Tuileries
Áďa krmí pařížské roztomilé heboučké vrabčáky sušenkou
jako kolibřík!
"už nemám!"
konec Tuileries - je vidět už Louvre
krásná květena
Arc de Triomphe du Carrousel je vítězný oblouk z roku 1809 postavený Napoleonem.
...a jsme zase před Louvrem
konečně doma-v hotelu- po dlouhém dni, sluníčko z výhledu vykukuje
naproti bych chtěla bydlet!
a nalevo je nádraží Gare du Nord a hlavní ulice - Boulevard Magenta
svítí!
jedeme metrem na noční Eiffelku
v celou (22h) svítí, třpytí se a probleskuje!
návrat okolo nočního Gare du Nord
páteční ranní balení - jsme hotové
dělá ksichty a je sbalená
poslední pohled do velké krásné koupelny
obrovská vana, takovou mít doma!
tak jdem....
kufr uložen v hotelu a v poledne jdeme na poslední výlet - ke kanálu Saint Martin
máme hlad, zajdeme si do palačinkárny - Creperie
bretaňský cider a moje červené víno
pohanková palačinka je na stole!
a dostali jsme jsme v ceně menu i sladkou:)
obvykle když je hezky, je tu plno lidí co tu hodují s vínem na obrubníku, zvlášť o víkendech, dnes jsme tu samy...
jdeme směr nám. Republiky
vyberem si?
socha na náměstí Republique
poslední pařížská káva...a pádíme pro kufr a hurá na letiště:(
náš hotel naposled
vidíme náš terminál 2F
naše letadlo Air France airbus A321
a nastupujeme, pa Paříži!
Vyprávět o Paříži?
Vyprávěla bych stokrát zaznamenané, protože to město a lidé v něm si o to
vysloveně žádají. Psala bych o nechuti Francouzů hovořit anglicky, o
drsných podmínkách na pařížských silnicích, o vůni pečiva, která se
neodbytně vznáší všude tam, kde ji nevypudí pach moči a odpadků.
Žertovala bych o davech turistů pod Sacré Coeur, i jak podezřívám
obyvatele Paříže, že jim za dveřmi ve stojanu na deštníky stojí
nachystaná bageta, bez které nesmějí vycházet z domu, aby turisté nebyli
zklamaní. Vyprávěla bych o skvělé francouzské kuchyni, jak místní lidé
berou jídlo nesmírně vážně a tudíž ani v nejodlehlejším fast foodu vám
nenabídnou nic, nad čím byste se neoblízli. Povídala bych vám o tom, jak
nevěřím, že Paříž je město určené k bydlení a o tom, jak jsem
přesvědčený, že ji Francouzi postavili proto, aby ji měli. Aby se měli
čím chlubit turistům. O mých pochybách, zda Pařížané nejsou jen herci
zasazení do nádherných kulis, ve kterých se ve skutečnosti nedá žít,
kteří hrají svoji roli obyvatel, žijících v nejromantičtějším místě po
sluncem. Protože přesně taková Paříž je.
